Tak jsem Tady.

Letadlo.

Tak jsem Tady. Vedro jak debil a nějký lidi chodí v džínách a svetru. Evka psala, že se jí potí nos. Mně se taky potí nos. A pak úplně všechno ostatní. Potí se mi nos, potí se mi nehty na prstech u nohou, potí se mi řetízek na krku a už jsem si všimla, že se mi potí i kapky potu na čele.  Takže jsem ve volným čase zavřená ve svým apartmánu a lituju lidi, co chodí venku po ulici. Zatím jsem tu moc nepobyla, to je pravda, ale už jsem si svůj pokojíček vyšperkovala k obrazu svému. Za 48 hodin jsem už stihla narvat odpadkový koš, noční stolek je obklopen obaly od jídla a špinavým nádobím a na toaletním stolku nechybí použité odličovací tamponky. Prostě skoro jako doma.

Dneska jsme absolvovali první training day v hlavním sídle. Je nás 15 ve skupině, 15 národností a až na jednu holku, kterou nesnáším od okamžiku, kdy otevřela tu svoji kušnu, jsou všichni velice sympatičtí a milí. 13 holek a 2 kluci je tak akorát, bych řekla. Měli jsme přinést nějakou osobní věc, která nám připomíná domov a já si chtěla vzít plyšovýho pejska od miláčka, kterej vypadá jako pravej a já ho pořád hladim a mluvím na něj, a tak jsem se rozhodla, že si ho radši nevezmu, protože jsem nechtěla, aby si o mě povídali jako o „that crazy girl with the dog“. Takže jsem neměla nic, ale protože jsem trošku hrotička, tak už jsem v hlavě vymejšlela scénáře, jak se mě před plným sálem zeptají, co jsem donesla a já řeknu, že nic a oni mi dají speech o tom, že jsem nečetla manuál a že to neberu zodpovědně a že jestli tady nechci být, tak támhle jsou dveře a já se rozbrečím a pojedu domů. Měla jsem teda backup plán, že až se tohle stane, tak vytáhnu třeba český pade, co mám v peněžence a řeknu jim příběh o tom, jak jsem tuto vzácnou minci dostala od svého dědečka, který ji dostal zase od svého a tak dále až do druhohor. Oni ví stejně hovno o nějakým českým páďu, který mi zbylo z posledních peněz, když jsem si na letišti kupovala high quality magazine (Elle). Naštěstí na můj geniálně promyšlený plán nedošlo a místo toho z naší skupiny si 4 poctivci donesli opravdové talismany z domova a věnovali jsme se jim. Jedna holka z Thajska donesla tradiční thajskou ručně vyšívanou sukni, kterou prej nosí jenom na ty nejvzácnější příležitosti. Tak jsem si ji chtěla prohlídnout a spadla mi hned na zem a ještě jsem na ní šlápla. No klasika. Číňanka měla nějaký tradiční karty, Bulhar kartičku na kola a toho supr podezřívám z toho, že měl stejnej plán jako já a chtěl se jenom předvádět. A pak tu byl kluk s rybičkou. Rybička byla dřevěná a ručně malovaná od jeho maminky, která mu ji věnovala, aby mu vždy připomínala domov a moře, u kterého Argentinec vyrůstal. Vyprávěl to tak dojemně, že se musel odmlčet, aby spolknul knedlík v krku a já dělala, že si zavazuju tkaničku u lodiček, abych si utřela slzu do rukávu. Jinak mám dvě největší kámošky- jednu z JAR a druhou z Irska. nevím, jestli tomu chtěl osud, nebo to, že jsem seděla mezi nima, ale docela jsem se skamarádily. Ta z Afriky měla hrozně divně namalovaný obočí a já na to musela pořád koukat a taky mě fascinovalo, jak na všechno říká „Jhóó“. Asi to znamená yes v jihoafričtině. No den utekl celkem rychle, všichni tam umírali na únavu, ale já mám trénink z Holiday Innu, takže mě nějaký vstávání v pět a osm hodin „práce“ rozhodně nezabije. Nicméně mě z lodiček tak bolely nohy, že jsem chodila, jak kdybych měla v zadku pravítko a už jsem se taky dost těšila „domů“.

A zde přichází highlight dne. Přišel týpek mi zapojit internet. Včera jsem se jako správná světačka vydala do neznáma a jako frajerka jsem si hned sjednala smlouvu u nějaký company, co provozuje internet. Neohroženě jsem vstoupila na pobočku, která je asi 18 metrů od vchodu do mý vily a byla jsem odhodlaná smlouvat o ceně. Byla jsem tam jediná ženská kromě asistentky, co se mě ujala. Byla z nějaký asijský země, který všechny strkám do jednoho pytle a rozuměla jsem jí každý sedmý slovo. Bylo mi furt tak trapný se ptát cože, že jsem se jenom dívala, jak se jí klepe knír, když mluví a na všechno kejvala. Na konci jsme se jí zeptala, jestli je to nejlevnější, co mi může nabídnout a ona mě ujistila, že všichni od nás z baráku mají tenhle internet a že platí stejně. No takže dneska mi šestkrát volali další asiati, kterým jsem vůbec nerozuměla a domluvili jsme se, že přijdou v půl pátý. V šest tu byl jak na koni Ind, kterej mi řekl za každou větou madam (ha karta se obrátila) a kterýmu jsme nalila sklenici vody a on ji vypil asi za vteřinu a řekl „thank you very much madam it is so kind of you“. Takže jsem udělala dobrej skutek a mohla jsem ho začít buzerovat s wifinou. No nebudu to prodlužovat, byl tu hodinu, internet zapojil, beží mi, donesl mi telefon,IMG_4041 kterej jsem nechtěla a mám super výhodný balíček programů na televizi, kterou nemám. Píšu Evce, že už mám internet a že platím 330 AED a ona mi za vteřinu napíše, že už má taky internet a že platí 130. Tak to mi polej záda sračkama. Ale mám internet, jsem šťastná a stěžovat si půjdu někdy ke konci týdne, že chci taky internet jako má Eva a že nějakej balíček si můžou nabouchat. A jeslti mi ho nedají, pošlu na ně psa!

Tak zatím čau

Ps.: Všechno tu vylepším, slibuju!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s