Konec a začátek.

Moc se omlouvám všem čtyřem pravidelným čtenářům za nemnoho (chápej 0) článků za poslední dobu. Nebylo moc co psát, furt to samý dokola. Až do minulého týdne! Plánovala jsem si napsat nějaké info už o víkendu, ale za chvíli se dozvíte, proč mi to nevyšlo.

Co se tedy stalo- skončil mi KONEČNĚ trénink, zdálo se to někdy být nekonečný, ale přece jenom jsem se dočkala a ve čtvrtek proběhl poslední test a následující podnělí „slavnostní“ ceremoniál. Chci vám přiblížit, jak to vlastně funguje, protože jsem se tomu tady zatím moc nevěnovala. Věnovala jsem spíš těm SVÝM kravinám, protože to já prostě dělam.

to jsem já
to jsem já

Takže celej trénink trval 8 týdnů, včetně prvního „úovodního“ týdne plnýho proslovů, info přednášek a taky spousta krevních testů atd.  To obsahovalo i test na drogy. Byl to můj nejoblíbenější den, protože jsem se už od rána potila a přemejšlela o tom, co řeknu našim, až se objevím s kuframa u dveří. No seděli jsme všichni v čekárně u doktora, já nervózně poposedávala a klepala nohou. Nejdřív to fakt bylo z nervozity a pak z toho, jak strašně jsem potřebovala čůrat, protože jsem se snažila na poslední chvíli všechno zachránit dostatkem tekutin. Navíc byli skoro všichni přede mnou a všem to trvalo sto let. Jedna holka od nás na záchodě splácha i přesto, že nám to říkali nejmíň sedumkrát, že nesmíme splachovat a dokonce bylo i přelepený splachovadlo od záchodu lepící páskou a papírem s nápisem „nesplachujte!!!!!!!“. Takže jsem tam čekala tak dlouho, až jsem tý sestříčce vytrhla nádobku z ruky a skoro jsem si ani nestihla sundat kalhoty. Byla jsem moc šikovná, kelímek byl plnej a já jsme si pak ještě musela hodně důkladně umýt ruce. Jenomže někdo tam nahoře mě asi chtěl potrestat.. Kelímek byl kouzelnej a rovnou ukazoval výsledky všeho, co se nesmí. Setřička položila kelímek před nás dvě na stůl a společně jsme čekaly asi minutu, než to všechno zmodrá a zčervená a zrůžoví. Po minutě se mi sestřička podívala asi na 4 nekonečné sekundy do očí a říká mi velice podezíravým tónem: „je to asi rozbitý“. Před očima se mi promítnul celej život, ale zkrátím to, kelímek byl fakt zmetek (slang jednoho opraváře, co k nám jednou domů přišel opravovat topení) a druhej pokus byl úspěšnej a já jsem pořád tady. Taky proč bych nebyla, že jo, jak kdybych fetovala marihuanu nebo já nevim co. Nejsem žádnej zasranej feťák a už me nechte napokoji vy smažky!

výcvikové centrum, snad nejlepší svého druhu ve vesmíru
výcvikové centrum, snad nejlepší svého druhu ve vesmíru

Následovaly nekonečné tři týdny tortury, kdy jsme každý den byli osm hodin ve třídě nebo simulátru a trénovali teorii všeho technického v letadle a všech možných scénářů od turbulencí po ztroskotání na polárním kruhu. Rozhodně to pro mě bylo to nejnáročnější, pořád samý testy, probdělý noci nad knížkama (trochu přeháním, ale fakt jsem se musela učit) a nervy. Bylo to horší jak na základce, protože jsme v lavici nesměli ani ceknout. Jednou jsem se dovolila zeptat kolegyně, která že to je stránka a dostala jsem od trenérů kázání.

Pátým týdnem nás provázel Ind Srimi, kterej byl moc milej a roztomilej, ale měl ten úplně nejvíc nejotravnější přízvuk na světě a dost často jsem tápala, jestli mluví indicky nebo anglicky. Ale díky němu teď levou zadní zvládnu porod na palubě letadle (ne), dokážu zachránit člověka, co právě dostal infarkt (ne) a určitě budu moct i vzkřísit mrtvýho. Praktický nácviky všech záchranných akcích mi kupodivu šly a vzbudila jsem mylné podezření u Srimiho i u spolužáků, že jsem strašně šikovná a že mi jde všechno, na co sáhnu.

Šestý týden byl taková všhochuť, měli jsme takový plný den zábavy (doufám, že vám to zní přesně tak, jak chci, aby to znělo), pak jsme měli kontrolu uniforem, kterou jsme všichni prošli (i já, navzdory tomu, že na mě moje sako působí jako krabice od mlíka omotaná kobercem) a pak jsme se dva dny věnovali bezpečnosti na letadle, což zahrnovalo taky postup při výskytu bomby na palubě nebo únos teroristy. Bejt váma, tak si se mnou moc nezahrávám, vím přesně, jak vás sudnat k zemi takovým způsobem, že si budete přát, abyste se vůbec nenarodili.

No a poslední dva týdny jsme víceméně strávili v simulátoru a cpali se letadlovym jídlem a to mi šlo ze všeho nejvíc. Prostě servis jsem dávala jako pán a opět jsem vzbuzovala představu, že jsem nejenom strašně šikovná, ale ještě i chytrá a tentokrát mi to vyneslo i diplom, který si zarámuju a pověsím hned vedle všech svých ostatních ocenění jako je například Bobřík odvahy Odolená Voda 1996 a Miss tábor Jaroměř 2002. Srandy stranou, jsem na to fakt pyšná 🙂

Tak popsala jsem ve zkratce celý můj dosavadní pobyt a vyvedla jsem z omylu snad i ty, kteří mi i po dvou měsících píšou, jesti už jsem klofla nějakýho toho milonáře a jestli jsem byla ZASE na jachtě. Ne a ne.

vodka a redbull. ještě teď mi je blbě.
vodka a redbull. ještě teď mi je blbě.

Celý trénik jsme završily dámskou jízdou a na další den jsem pro celou naší partu objednala Desert Safari, což spočívá v ježdění džípem po písečných dunách co nejrychleji a co nejnebezpečněji, aby ani jedny kalhoty nezůstaly suchý.
Holky mi říkaly: „Péťo, hele neobjednáme to až na jindy, když máme večer předtím tu party?“ „Ježiš v klidu, vždyť je to až odpoledne, stejně je to večer na chviličku a nebudeme to přehánět“.
Byla jsem jediná, která se v sobotu ve tři odpoledne doslova doplazila na místo setkání s kocovinou, která se zcela určitě právem zařadí mezi TOP 10 kocovin v mým životě. Všichni na mě koukali pohledem, kterej jsem si zasložila, protože jsem vypadala přesně tak, jak jsem se cítila. Pleť jsem měla popelavou, místy až do zelena a oči podlitý krví. No krasavice prostě. Jelikož jsem byla ale vedoucí výpravy, z postele jsem za pomoci Biljany (která mi i vyžehlila kraťasy) nakonec vstala a rozhodla se, že si ten den užiju. Neužila. Dokonce jsem i dvakrát zvracela. Jednou u písečný duny, když jsme zastavili na focení a pozorování západu slunce a podruhý na záchodech v oáze klidu a míru, kde jsme měli večeři. Celou jízdu jsem strávila na předním sedadle, s pytlíkem v ruce a s holkama za zádama, který furt ječely „rychleji“ a „to je boží písnička, dej to víc nahlas“ a „uuuuuu“ a „holky, Péťa asi bude zvracet“. Nicméně i přes mojí nemoc a nechutnej vzhled jsem se v naší partě stala ještě oblíbenější, protože mě nyní ke všemu považujou za hrdinu komiksových rozměrů, že jsem nezdechla a taky se o mě všichni starali a nosili mi vychlazenou fantu a pořád se mě ptali, jak mi je a že mě obdivou, že oni by to nezvládli. Myslím, že si zasloužím ještě jeden diplom.

Teď už třetí den ležím nehybně v posteli, narazila jsem si záda, bolí to jak čert a zítra mám první let do Pákistánu, tak jsme zvědavá, jak to zvládnu. Chtěla jsem napsat až přiletím, protože se mi z tý samoty udělalo smutno, ale dneska mi zvedlo náladu tolik lidí, co mi napsalo a namluvilo vzkazy na Whatsappu. Nebudu lhát, samota je tu občas dost tíživá a i takovým tvrďákům, jako jsem já, se udělá dost smutno.

Desert Safari
Desert Safari

Další (méně) podtstatné novinky:
-naučila jsem se už skoro mrkat jedním okem (pravým)
-už od soboty nekouřím (a necítím se šťastnější ani v lepší kondici, naopak)
-uklidila jsem si v pokoji a někdo mi tu zase udělal neskutečnej bordel

To je zatim všechno, tak čau.

ps.: Fakt chci poděkovat všem, co mě tak moc podporujou, píšou hezký věci a myslí na mě. Všechno mě vždycky hrozně potěší a polechtá ego samozřejmě- tím chci upozornit na to, že veřejná pochvala, je nejlepší pochvala, takže mi to hezky pište na fejsbuk, ať to všichni vidí, jak vám chybim a jak jsem skvělá. Haha just kidding. Or.. Am I?

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s