Dávám bolševikovi rok, maximálně dva..

Už je to zase nějakej ten pátek a nějaký to dobrodružství za náma, tak zase něco sepíšu teda. Ale pozor, sranda končí, stává se ze mě seriózní cestovatel a kritik. Začnu teda rovnou.

IMG_6067
pošleš fotku..
IMG_6070
..a tohle dostaneš jako odpověď

Po příletu do Moskvy jsme se já a moje gal pal Efie z Řecka rozhodly, že i přes pokročilou hodinu večerní vyrazíme ven na drink. A protože ani jedna z nás v Moskvě nikdy nebyla, ani jedna jsme neměla nejmenší tušení, co v Moskvě kromě Rudýho náměstí a videí hromadných autonehod na youtube je, zašly jsme do hotelový restaurace, že si dáme drink a něco k jídlu. Dost nás šokovalo, že se tam nedalo kouřit, protože podle našich představ se už děti ve školce učí rozeznávat pár základních druhů vodky a škrtat sirkou o dřev
o. Vzhledem k tomu, že jsme obě, já i Efi, přestaly kouřit, rozhodly jsme se, že najdem nějaké restaurační zařízení za zdmi toho fašistického komplexu. Obě dvě jsme v tu dobu byly taky samozřejmě na dietě, takže nám přišlo vhod, že se hned přes ulici nacházel Mcdonald. Louply jsme do sebe dva dietní cheesburgery a došlo na lámání chleba. Kam za zábavou. Byly jsme obě vystajlované úměrně k tomu, aby si nás místní pletli s luxusními prostitutkami a aby na nás na přechodu řvaly z okýnka „suka!!!“, a to jsme jenom přecházely na červenou. Neměly jsme ponětí kam jít, ale měly jsme odvahu a odhodlání. Chvíli jsme bloumaly po moskevském sídlišti, které připomínalo ulice Paříže.. po válce.. a apokalypse. A protože bylo pondělí a byla už skoro noc, našly jsme otevřený jenom turecký kebab. Už jsme propadaly zoufalství a myslely si, že se budem muset vrátit na pokoj a vyluxovat minibar, ale potkaly jsme Děmu. Děma byl chlápek kolem čtyřicítky, kterej šel z tramvaje, hleděl si svýho a Efi ho oslovila se silným řeckým přizvukem, jestli umí anglicky a jestli neví, kde je poblíž nějaká hospoda. Na to první odpověděl, že ne, ale hospodu nám ukazoval a že prej tam stejně jde a ať ho následujem. Trochu podezíravě si nás prohlížel, podle mě se bál, že budeme chtít zaplatit, ale myslím, že kdyby měl prodat ledvinu, tak by to byl ochotnej podstoupit. Došli jsme teda všichni tři do „Goldfish restaurant“, kde se Děma dmul jako páv, protože vypadal jako mafián co si s sebou vede dvě štetky. Podle mě si to fakt myslel, no nechtěly jsme mu kazit radost, navíc jsme měly radost, že jsmě konečně našly místo, který bylo otevřený.
Nemohla jsem se rozhodnout, jeslti je to restaurace, herna nebo stará lyžárna. Taky si nejsem jistá, jestli byl interiér laděn do vtipného retra, nebo jestli to s tím Leninem na zdi mysleli vážně. Každopádně tam bylo čisto a bylo místo k sezení. Jak jsem již říkala, byly jsme s Efi na dietě a proto jsme si vyžádaly jídelní lístek. A tady přichází ta pravá sranda. Zdeněk Pohlreich by se pomněl. Menu mělo plus mínus 40 stránek a musím teda smeknout, konečně jsem pochopila pojem „světová kuchyně“. Na první stránce to začínalo Oktoberfestem s německou kuchyní, plynule to přešlo v mořské plody a sushi, následoval výběr pizz a těstovin a závěrem jste si mohli vybrat hamurger nebo hotdog. Samozřejmě nezapomnělo se ani na tradiční ruskou kuchyni. Naštěstí všechno bylo ilustrováno lákavými obrázky pokrmů. Asi 34 minut jsme listovaly jídelákem a já se pořád nemohla rozhodnout, co si objednat, aby to nejlépe vyhovovalo hygienickým předpisům. Poručila jsem si teda hranolky s kečupem. Efi se furt ne a ne rozhodnout, nakonec ale zaklapla menu, prohrábla si vlasy antické bohyně a anglicko-řeckým posh přízvukem mi říká „tak nevím, jeslti si mám dát sushi nebo lobstra“. Nahlas (přesně tak, jak to umím, že se otočí půlka restaurace) jsem se zasmála, že je vtipná, ale ona to myslela vážně. Tak jsem se na ní podívala a zeptala jsem se jí, jestli se zesrala a jestli ne, tak jestli to chce udělat zejtra a k tomu se ještě poblejt a pak umřít. Takže jsem objednala dvě pivka a dvoje hranolky s kečupem. Celou tu dobu, co jsme si vybíraly a klábosily a tvářily se důležitě, střídavě psal Děma něco do telefonu a řval na Siri „Ghůůůgl tRRRanslejtRRR“. Po desítkách minut urputného snažení se Děma šťastně usmál a s přízvukem, kterej dokážou jenom v Rusku říká „excuse me for a moment“. A odešel. Za tři minuty se vrátil a vítězoslavně prohlásil „thank you for waiting“. Pak se nám vždycky snažil něco říct anglicky, ale nám pokaždý v půlce jeho věty došla trpělivost a zase jsme kecaly spolu. Do toho mu každou půl minutu volala přítelkyně a on to zvedl a řekl (a to jsem rozuměla) „přijdu později… říkám, že přijdu později“ a položil to. Myslím, že kdyby to bylo na něm, tak už nepřijde nikdy a vezme si nás obě za ženy. Bohužel k tomu nedošlo, vypily jsme pivo, snědly hranolky, Děma za nás zaplatil, dal Efi skleněnou želvičku, co měl v peněžence (WTF?!) a šly jsme spát.

IMG_6077

Ráno jsme se sešly už v osm na snídani a den začal opravdu pozitivně. Říkám Efi, že vypadám úplně hrozně a že nikam nemůžu jít a ona mi říká „ale prosimtě, já taky vypadám příšerně, když nejsem namalovaná“. Tak jí říkám, že děkuju za podporu, ale že já namalovaná jsem. No a pak jsem na sebe vylila kafe a jako pravá dáma jsem zařvala třikrát fuck na celou místnost. Co mě ale hodně potěšilo, byly makový buchtičky, protože to v Dubaji neseženete, mák je tu zakázanej, protože je to droga. Takže jsem se hezky sjela třema kouskama a ani mi nevadilo , že mě pak bolelo trochu bříško.

Měly jsem v plánu se vyplížit z hotelu samy dvě a na zbytek crew se vykašlat, protože to byli všechno strašný buzíci. Ale plán nám nevyšel. Už ve výtahu jsme potkaly holku, kerou řadím na seznam deseti nejblbějších lidí, s kterýma jsem se potkala. Pro představu- na palubě nosíme při servisu vesty s naší jemnovkou a pak vlajkou naší rodný země. Takže stojíme a ta holka říká jiný holce:“ty jsi z Lebanonu viď?“ „Ne, já jsem z Indie.“ na mě „ty jsi z Ruska?“ „ne, já jsme z Čech“ a pak přišel vrchol: „a ty jsi.. to jsem nikdy neviděla takovou vlajku“ „já jsem z Kanady“. Z Kanady. Kanadskou vlajku pozná i moje ségra a to jí je deset. Nebudu tady rozvádět všechny věci, který řekla, protože v tý záplavě všech píčovin, co z ní vylezlo si to nepamatuju, jenom vím, že mě bolely oči z toho, jak jsem je furt musela protáčet. No takže takovou společnost jsme měly. Na jednu stranu díkybohu za to, protože Moskva je snad nejvíc tourist unfriendly město na světě. Nechci generalizovat, ale VŠECHNO je v azbuce a NIKDO neumí anglicky. I stanice metra jsou v azbuce, takže ještěže s náma byl jeden otravnej kluk, co byl na druhou stranu ale připravenej (ne jako my dvě nádhery) a věděl přesně, kam jdeme.  IMG_6088
Vystoupili jsme na Rudym náměstí a musím říct, že jsem si to představovala mnohem, mnohem větší a rudější. Ale bylo to krásný, byla zima a já měla zimní kabát, takže jsem si to užívala narozdíl od Efi, která měla koženou bundičku a bylo mi jí dost líto. Udělali jsme tři miliony fotek a pak jsme se šli podívat na Lenina. Moc nevěřím tomu, že to je doopravdy on, spíš si myslím, že u Madame Tussauds udělali good job. Ale je to zadarmiko a je to fáma, že strop je tak nízkej, že každej, kdo vejde se musí ohnout a tím pádem Leninovi poklonit. Stropy jsou vysoký až až, ale nějaký čínský turisti za náma si to nemysleli a pro jistotu se klaněli celou cestu až ven. A vlastně to byli s náma jediný neruský turisti, který jsme tam viděli.
V tu dobu jsme už byli promrzlí na kost a hledali místo, kde si dát kafe. Štěstí nás ale mělo po chvilce opustit, protože ten kluk říká, že pojedeme na vyhlášený ruský tržiště, kde koupíme suvenýry a ostatní krámy, který se nám doma budou hromadit. Jako správný ženský jsme byly nadšený a souhlasily jsme. Jeli jsme zase metrema zase jsme přikládali screenshoty k názvům stanic a hledali tu největší shodu. Nebudu to protahovat, protože to pro mě byl dost otřesnej zážitek a nechci tím znovu procházet.
Zabloudili jsme. Někde na nějakým sídlišti uprostřed stavení a snad blízko Černobylu nebo já nevím. Skoro tři hodiny jsme chodili a chodili a já se cítila jak v kocovině po přečtnení My děti ze stanice Zoo. Vyčerpnaý, zmrzlý a nasraný jsme si s Efi chytly taxika a jely zpátky na hotel. Objednala jsem si roomservice a s vidinou spánku před nočním letem jsem se převalovala 4 hodiny na posteli. Takhle krásně jsem to zakončila. Takže- jsem ráda, že jsem tam byla, ale přístě chci let do Petrohradu. Díky!

Další důležíté události:
Nevěděla jsem, že písníčka I’m in love with coco je o kokainu. Myslela sjem si, že je to o ženě rappera Ice-T.
Pořád neumím mrkat jedním okem a plavat kraula.
Dneska jsme si naplánovala jít ráno do gymu, zaplavat si, vyprat, umýt nádobí a ostříhat si nehty na nohou. Jediný, co jsem udělala je, že jsem snědla všechny čokoládový bonbony od Biljany.

To je zatím všechno čau!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s