All you need is love.

V tomto článku bych se ráda věnovala následujícím věcem: příjezd mého drahého, věcí, co mi přivezl, věcí co mi měl přivézt a nepřivezl, navštívená místa, problematika vztahů na dálku, kvůli čemu se hádáme, krize ve vztahu, drama a můj odlet do Austrálie.

dobré to tu je

Po čtyřech měsících nekonečného čekání jsme se dočkali a konala se objímačka na letišti. Vyzvedla jsem Máru na terminálu číslo 2 místního dubajského letiště, kde kromě mě čekalo ještě +- 300 mužů nekřesťanského vyznání. Nebylo to nejpříjemnější, tam čekat v krátkých šatech a vysokých podpatcích, ale za ten risk to stálo. Tak přece nebudu po čtyřech měsících čekat na svýho muže zabalená v prostěradle!
Doma na Máru čekala mnou uvařená průměrná večeře se spoustou glutamátu a dochucovadel. Jak už to má Mára naučený, asi tak v půlce talíře si začal hladit bříško a říká „je to fakt strašně dobrý, ale já už nemůžu“. Tak jsem mu namazala chleba s máslem jako dezert. Po večeři jsem se už nemohla dočkat na to, na co jsem celou dobu tak netpělivě čekala. Na dárečky!

moc krásný hodinky

Dostala jsem překrásný hodinky, zlatý s kytičkama, prostě přesně pro mě stvořený, který jsem si snad ani nezasloužila (zasloužila) a ještě jsem dostala knížku. Tady bych se na chvíli ráda zastavila. Pokusím se skloubit téma „co Mára přivez“ a „co Mára přivézt měl a nepřivezl“. Dlouhé týdny se mě Mára ptal, jestli chci něco přivézt, koupit, objednat. Nic moc mě nenapadlo, až na pár věcí- moji nabíječku na ipod, knížku o Dubaji, kterou jsem dostala a kterou mi Mára už 4 měsíce posílal poštou, GoPro půjčený od Ády, ať můžem udělat nějaký videa v aquaparku a jedinej dárek, kterej jsem chtěla byla nějaká česky psaná papírová knížka. „To víš že jo, já ti přivezu nějaký knížky, nebo ti je klidně hned pošlu poštou“ (to s tou poštou jsem radši hned zavrhla).  Tak si tipněte, kolik těch věcí dorazilo do Dubaje. A teď zase zpět k té knížce. Můj popis toho, co mi má Mára koupit za knížku byl asi takový: „Něco pěknýho, co se hezky čte, asi nějakej bestseller, hlavně česky, už mi ta agličtina leze krkem“. Strašně dlouho jsem si nepřečetla žádnou knížku, takovou tu, co vám vyrazí dech, co hltáte každou stránku a přečtete ji za dvě odpoledne a když dočtete poslední stránku, tak je vám tak trochu smutno. Moje dvě nejoblíbenější knížky jsou Co život dal a vzal od Betty McDonaldové a Kmotr od Maria Puzza, obě jsem přečetla několikrát a tu od Bety ještě o několikrát víc a doufala jsem, že se něčeho podobnýho dočkám od Máry. Tohle teda odpovídá podle Máry mýmu popisu:

ano, Pusheen- já, košišta

No nekutečně mě to pobavilo samozřejmě, ale protože mi už nejsou 4, tak se díky tomu do čtenářský katarze jen tak nedostanu.

Musím říct, že tenhle dárek ve mně vyvoval znepokojující náladu, protože jsem si uvědomila, že to je už vlastně třetí knížka, co jsem od Máry dostala a dva předchozí tituly byly podobného charakteru. Takže moje sbírka obsahuje tyto knihy: Pusheen-Já, košišta, Zatoulané štěňátko, aneb příběhy se šťastným koncem a Matilda. K Vánocům očekávám Krteček a kalhotky a Honzíkova cesta. Nevím, co tím chce Mára naznačit, asi mě nechce zatěžovat knihama, u kterých bych musela myslet. Já vím, že jsem (zatím) nedodělala vejšku, ale mám kapacitu i na náročnější četbu.. třeba takový Děti z Bullerbinu bylo docela drama. No o tom si ještě promluvíme..

 Nicméně z dárků já mám vždycky radost, hlavně když jsou z lásky a vím, že to Máru vyčerpává nakupovat a že si samým vyčerpáním v obchoďáku musel koupit pro sebe nový boty a novou košili a to je oběť!
No a po rozbalení dárků a po tý skvělý večeři jsme byli už oba úplně vyčerpaný, tak jsme šli spát. Třikrát.

Druhej den jsme šli do nejvíc nejlepšího aquaparku na planetě, kde je jeden tobogán, kam si stoupneš, zavřou za tebou takový plastový dveře průhledný a pak slyšíš odpočítávání a najednou se pod tebou propadne dno a ty padáš a vůbec nevíš a já jsem se málem posrala a ječela jsem tak, že jsem se k tomu ještě málem utopila, jak mi stříkala voda do pusy a do nosu a do očí a z toho jsem chytala i menší hysterák.

občas se hádáme, kdo z nás dvou je krásnější

Ale fakt to byla pecka, vyřádili jsme se jak malý děti (to my umíme).
No prostě jsme se měli nádherně, spousta dobrýho jídla (v restauracích), pití, zážitků a Márovi se líbila místní kultura a zvyky a hodně rychle se adaptoval a několikrát mě na ulici zatáh za ruku a v různých variantách zařval něco jako „nežvaň nebo ti plesku“ a „neřvi, nebo jednu dostaneš, abys měla proč“ a vždycky se tomu strašně smál a říkal, že to je supr tady. Často jsme se hádali, kdo co bude platit „To zaplatíš ty Ti říkám!“ „Nééé já to platit nebudu!!!“ a taky jsme se poměřovali, kdo z nás dvou je tlustší. Tentokrát jsem byla hodná a nechala Máru vyhrát (ježiš to budu mít zase peklo 😀 ).

on the top of the world

Bohužel jsme se museli až moc brzo rozloučit, protože já měla v noci let do Adelaide.

IMG_6376
vánoční Adelaide

Let trval 12 hodin, což byl zatím můj nejdelší let a naštěstí na tak dlouhých letech máme „mísnost“, kde máme paladny a můžem si dáchnout. Já jsem už nemohla udržet otevřený oči a jakmile jsem si lehla na postel, upadla sjem do komátu a vzbudil mě přesně za tři hodiny budík a taky moje slina, která promočila dost výraznou část polštáře a zničila mi mejkap. Prostě dáma i ve spánku. Šlofíček mi prospěl a já už neusínala za chůze a začala se do Austrálie i těšit. Slyšela jsem o Adelaide, že to je nudný město, že se tam nedá nic moc dělat. Vzhledem k tomu, že kromě sebelítosti a utápění se v depresi, že se mi stejská, jsem nic jinýho v plánu neměla, tak mi to i celkem vyhovovalo. Ale Adelaide je moc krásný město, bylo úchvatný počasí, sice zase zima, že by se za to měli v Austrálii stydět, ale sluníčko a nebe bez mráčku. Prostě ideální den na to, jít se projít na pláž a pokračovat v otravném vyprávění všem na potkání „Me and my boyfriend“. Což se zamozřejmě znásobilo tisíckrát. Ale byly se mnou dvě fajn holky, jedna z Polska a jedna z Austrálie, který to strašně zajímalo a pořád se mě na něco ptaly a já byla šťastná, protože jsem mohla nekonečně dlouho mluvit o sobě a o my boyfriend. Takže to byl překrásnej den, Polka nonstop dělla fotky a nonstop mě nutila, ať ji vyfotím takhle a ještě takhle a pak takhle, aby v pozadí byli vidět racci a plavčíci a delfíni. Byla sjem dobře nalazená, takže mi to nevadilo a trpělivě ji fotila s každou píčovinou, co si usmyslela. Naoplátku fotila ona mě i ve chvílích, kdy jsem nechtěla a díky tomu mám i nějaký hezký fotky.

IMG_6386
prosimtě nefoť me, vždyť vypadám hrozně…
IMG_6385
…dobře tak ještě takhle, ať jde za mnou vidět tohle a ať mam hubený nohy

O dvě hoďky a sedm tisíc fotek později jsme zase nasedly na tramvaj a vydaly se na místní trh pro vynikající lokální potraviny a pro nějakej oběd. Vyloženě jsem se rozšoupla a koupila si celý tři rajčata. Fakt bych se s tím nakupováním měla krotit. Zato jsem se přecpala ve španělským bufetu tak, že jsem ani nevečeřela. Nazpátek do hotelu to byly jen dvě zastávky tramvají. Navrhla jsem, že půjdeme pěšky, že to je kousíček a že se projdeme. Holky nejdřív protestovaly, ale protože pracuju na tom, abych byla víc asertivní, tak jsme se nedala zlomit a více méně jim to přikázala. Po cestě jsme pořád potkávaly lidi s tričkama AC DC a já si říkala, že to tady musí bejt asi hodně populární, až jsme došly na hotel a tam lidí oblečenejch do kožených vest s třásněma a tetováníma AC DC bylo tolik, až mi došlo, že tu asi bude koncert AC DC v hale, která byla přímo za barákem. Tak říkám Polce- hele, tady bude koncert AC DC a ona na to „jo? Aha.. A co to je?“ „Jak co to je, no ejsídýsí, to zná přece každej ne“ a ona „Jo? a co zpívaj?“ a já „…“
Tak jsem byla už zticha a přestala jí soudit a rychle utekla do pokoje, abych náhodou nezaslechla nějakou metalovou písničku, to by mi zešedivěly minimálně tři vlasy a krvácely by mi ušní bubínky. Ano, takhle moc nesnáším AC DC a podobný kapely a klidně mě ukamenujte, je mi to fuk.

IMG_6387
tož zimu tu máte

Ještě jsem si před letem trochu zdřímla a byl čas se zlidštit, nahodit fasádu, fake smile a back to Dubai 🙂

Tak čau.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s