2015

Je těsně po Novým roce a já si nedala žádná předsevzetí. Ne že bych byla odpůrcem novoročních předsevzetí, ale nějak jsem na to upřímně nemyslela a ani neměla čas. Ráda se ohlížím za uplynulým rokem a i když vím, že po světě chodí spousta hejterů, co nadávají na všechny lidský bytosti, co se saží s novým rokem udělat něco líp a jinak a říkaj, že je předem už všechno ztraceno, tak já mezi ně nepatřím. Člověk potřebuje nějaký impuls a i když se má se vším začít hned a nečekat do pondělí nebo až skončí prázdniny nebo až vykouřím tuhle krabičku atd atd, tak někdo čeká prostě na ten čistej list papíru, kterym se často stává ten další rok. Mezi tyhle lidi patřím i já a taky mezi všechny ty další skupiny „od pondělí“ a „od konce týhle krabičky“. Taková kategorie lůzrů, kterým to nikdy prostě nevyjde. Většinou si koupím krásnej diář plnej kytiček a ptáčků a dalších píčovin, kterej důkladně vybírám a zapíšu si hned třeba důležitý data jako narozeniny důležitejch lidí (mámy-to je jedinej človek, u kterýho to vím s jistotou už od narození) a pak je stejně zapomenu a pak nevím, jakou výmluvu mám použít, proč jsem na to zapomněla a říkám si, že příště si to zapíšu do diáře. No a s tímhle krásným deníkem vydržím kamarádit přesně tak dva tejdny, píšu si tam každou blbost a pak ho přendám do jiný kabelky a už ho nikdy v životě nevyndám a nic si tam nezapíšu. No a takhle je to každej rok. Nejsem si úplně jistá, jestli je to mou touhou po organizovanosti (kterou postrádám na 110 %) nebo touhou po krásných nových diářích. Asi je to takový kombíčko obojího.
Nicméně tenhle rok jsem na tu mojí tradici úplně zapomněla. Zapomněla jsem si dát předsevzetí, zapomněla jsem si koupit diář a zapomněla jsem bilancovat nad rokem 2015. Dělám to teď střídavě u cigára na balkóně a u kompu při sledování streamovaných dílů Making of a Murderer na netu. Říkám si, co bylo skvělý, co bylo na hovno, čeho bych chtěla míň a čeho trochu víc, hodně přemýšlím o sobě (až moc, já vždycky všechno přepřemýšlim) a taky hodně o ostatních.
Tenhle rok (teda teď už ten minulej) byl jako na houpačce, teda spíš jak na horský dráze.
Myslím si, že přesně 6. ledna jsem začala pracovat „u nás“ v hotelu. A řeknu vám, že nikde jsem nezažila větší prdel a pohodu jako tam. Byl to asi nejlepší džob ever, co jsem měla (a že jsem jich měla hodně). Měla jsem nejlepšího šéfa Martina (čau Marťas), kterej mě asi zas tak moc rád neměl, protože jsem většinou posrala, na co sem sáhla a jěště ke všemu jsem dělala bordel a asi jsem možná byla občas trochu drzá. Ale to všechno jenom proto, co tam pracovalo za lidi! Nechala jsem se vždycky strhnout ke špatnostem. A ty lidi se stali mí nejlepší kámoši a mám je na krku doteď.


Bydlela jsem na Vinohradech na luxusní adrese v naprosto neluxusním bytě se 4 dalšíma vyžírkama (zdravím vás) v mym krásnym holčičím pokojíčku, ve kterým sem tam proběhla krysa (to přeháním, jenom jsem chtěla zdůraznit, že jsem tam měla nechutnej ale nechutnej bordel) a v kterým místo kuchyně byla, jak Terka ráda říkala, „parodie na kuchyň“. Všechno tam vrzalo a skřípalo a měli jsme jenom jednu koupelnu, ale já tom milovala. Měli jsme společnej obývak a sem tam jsme se scházeli, abych se mohla opít a ostatní se na mě mohli koukat a pak si ze mě ještě několik měsíců mohli dělat srandu. Nebo jsme se tam v hromadě bordelu, kterej na stole tak nějak permanentně byl, dělali s Terkou naše holčičí beauty days. Vypadalo to asi tak, že jsem se my tři holky sešly úplně nevinně jenom si něco rychle sníst a nakonec jsme tam zůstaly několik hodin, pomlouvaly jsme chlapi, Terka pomlouvala Davida asi půl hodiny, aby pak zjistila, že celou dobu sedí vedle v pokoji a pak jsme se tomu smály a pomlouvaly ho dál. Pak jsme všechny tři začaly brečet, že jsme tlustý a že nemáme nic na sebe a když Tereza B. opustila místost a šla si udobřovat Davida, tak jsme s Terezou S. pomlouvaly Terezu B., protože jediná z nás byla echt hubená a neměla špek na břiše. Taky jsme s Terkou S. vždycky zabrouzdaly do archivu šíleností, který jsme dělaly, když jsme byly v pubertě a nemohly jsme se rozhodnout, která z nás byla cáklejší (terka to vyhrála). Pak jsem Terce ostříhala vlasy, nalakovala nehty a vypravila někam na rande a já šla v pokecanym triku a s mastnou hlavou potají kouřit z okna, aby to Dejv nezjistil, protože to byl hroznej pedant 😀 Všechno mu vadilo, třeba i to, že se měsíc neumylo nádobí. Hned vyváděl. Taky strašně šetřil. Třeba v létě, když venku bylo 39 stupňů a u nás ve střešním apartmánu 45, tak jsem si lehla do obýváku na gauč, kde bylo o stupeň míň a zapla jsem klimatizaci (která se nesměla používat, protože je drahá- to dá rozum) a blahem jsem usnula, tak po půl hodině přišel Dejv, vypnul jí a řekl, že už je tam zima. Takhle hezky my jsme si tam žili. Stesjká se mi 😦

IMG_3780
takhle vypadal v dobrý dny můj pokoj
IMG_3778
takhle v ty špatný.
IMG_1354
Tahle u nas vypadala party. Dejv se ožral a předčítal ze zákoníku práce.
IMG_1786
naše parodie na kuchyň

IMG_2737 (1)

IMG_2402
Tereza se zase předvádí, jak má plochý břicho.
IMG_2736
je úplně normální.

 

No a od července jsem tady. V Dubaji. A od tý doby všechno víte 😉

Byl to krásnej rok a jako každej člověk jsme udělala spoustu chyb a přešlapů, ale taky dobrejch věcí (teď si zrovna žádnou nevybavuju, ale určitě by se něco našlo).

To je asi všechno, tak čau.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s