Hostovačka: Na tripu napříč Vietnamem

Na začátek bych rád vyjádřil svůj vděk, že si můžu zahostovat na blogu svojí lepší polovičky. Prej mám nějak zhodnotit zážitky a zkušenosti z našeho březnovýho tripu s kucíma. Pokusim se stručně obsáhout nejdůležitější aspekty naší cesty a Vietnamu jako takovýho, kdyby měl některej ze čtenářů chuť absolvovat to stejným způsobem. Rozhodně to stojí za to. Inu započněmež.

Nápad vzniknul, jako všechny skvělý nápady, v hospodě. Projet Vietnam z Hanoje do Ho Chi Minhu na skútrech, což je nějakejch 2000 kiláků. V Hanoji si koupíme vehikly a na jihu v Ho Chi Minhu je prodáme, nebo shodíme ze skály, když budou po naší cestě nepoužitelný. Tři vysmátý mladíci s větrem ve vlasech (ne, protože helma, duhh…) a bez jakejchkoliv starostí. To znělo skvěle, všichni byli nadšení. Účastníci zájedu byli moji dva bratři (ve skutečnosti mám jen jednoho a ten s náma nejel) Áda a tetřev Petr. Adama jsme jmenovali naším neoficiálním a neplaceným průvodcem, protože jihovýchodní Asii už předtím projel a byl to vlastně celý jeho nápad, když nám o tom nad pivkem krátce po svým návratu vyprávěl. „Kámo musíme tam jet eště spolu, se z toho doserete!“ V rámci příprav, na který jsme mimochodem měli přes 2 roky, jsme téma Vietnam znovu otevřeli až pár tejdnů před domluveným termínem odletu, že jako asi potřebujem letenky. Ty jsme nakonec sehnali za relativně dobrou cenu, pozdnímu nákupu navzdory. Co si člověk má vzít s sebou, na takovou cestovní dovču? Skoro nic! Všechno, co se nepovede nacpat do 45l krosno-batohu, prostě nepotřebuješ. Pár triček, nějaký spoďáry a dvoje kraťasy. Hadry reálně zaberou tak půlku, zbytek místa je na léky (nebyly potřeba ani jednou), pláštěnku (která se dá koupit na místě za cca 30 káblí), akční kamery, jejich příslušenství a podobný věci. My jsme s sebou navíc ještě táhli neprakticky velký houpací sítě, pro připadný spaní na pláži. A taky spacáky. Spacák potřebuješ nutně!

28870334_10214002477048265_1061304818481496064_o
Petr, Já, Adam

 

Vietnam jako takovej je krásná země. Všude nádherná příroda a navíc, jak jsme v průběhu cesty na jih mohli pozorovat, se ten landscape dost mění. Na severu jsou to samý rejžový pole, trochu níž začíná zase hojnější zelenej porost a džungle, jede se přes poušť a tak. Prostě pastva pro oči. Co zase tak nádherný nebylo, byl všudypřítomnej bordel. A když říkám bordel, myslím tím hromady odpadků všude po zemi ať jste kde jste. Ve vesnicích, mezi vesnicema u cest, na plážích, v moři, dokonce u Vietnamců doma na zahradách se válej jen samý odpadky. To nás zlehka překvapilo, anžto jsme doufali, že při jízdě po pobřeží, kudy vedla větší část našeho tripu, se bude dát občas zastavit na pláži na koupačku a na chill. Nedalo se. Jako vůbec. Když se přijde na pláž, tak člověk trochu lituje, že má jen žabky a ne plechem pobitý kanady, protože zapíchnout si něco do nohy a chcípnout o pár dní později na otravu krve, podle mě není žádnej problém.

28947512_10213992838607310_2111938731653972807_o
Jediná relativně čistá pláž a jediná koupačka.

Další issue je samotnej provoz, do kterýho jsme se my sice dostali docela rychle a nějaký kličkování mezi autama a skútrama nás nikterak nerozházelo od prvního nasednutí. Pokud se ale rozhodnete jet nějakej úsek po rychlostních komunikacích a ne jen vesnicema, je to zcela jinej příběh. Kamiony a autobusy vedou neoficiální silničí válku o to, kdo sejme víc motorkářů, předjíždej se zleva i zprava, aniž by se obtěžovali nejdřív podívat do zrcátka a obecně platí, že kam přijedu první, tam mam přednost. Od všech. Taky nebyl problém potkat v odstavnym pruhu v protisměru jedoucí pětičlennou rodinku na jednom (!!!) stařičkym skútru, potažmo nějakej ten kamion. Opakuju, že v protisměru na tříproudý dálnici. V protisměru. Kamion. Člověk se sice proti těmhle věcem po nějaký době obrní a je na ně dokonoce tak nějak pseudo zvyklej, ale místní provoz je prostě šílenost všech šíleností.

img_3173

 Co je ve Vietnamu naopak úžasný, je místní jídlo. Všechno je z čerstvejch surovin, nic se nedává do mrazáku a polotovary tam snad nemaj vůbec. I v nejzapadlejší vesnici vidíte u silnice jedno malý „bistro“ vedle druhýho. A navíc, ceny jsou ve Vietnamu dost legrační. Jakože za hlavní jídlo, dejme tomu hovězí Pho, zaplatíte mezi 15 a 30 Kč. A je to tak všude. To samý platí pro ubytování, kdy v hotelech zaplatíte průměrně 100 Kč za osobu na noc. Klimoška included a překvapivě často i televize s HBO, kde to jelo anglicky s vietnamskejma titulkama. A je to neuvěřitelná úleva pro duši. Po 8 hodinách za řidítkama vpadneš do pokoje a chce se ti jen smejt ze sebe prach ze silnice a nevstat z postele do druhýho dne (moc takovejch dnů jsme neměli, ale pár jich přece jen bylo), načež zjistíš, že dávaj Avengers, nebo podobnou píčovinu, a můžeš si dát pár piv a usnout u toho. Halt je to vo těch maličkostech. Taky se vám po nějaký době trochu změní perspektiva ohledně cen. Například jednou, když jsme po trdym vyjednávání vyhandlili ubytko za standardní tři čenta (majitel chtěl původně 330), jsme přišli na pokoj a zjistili, že nefunguje AC. Šel jsem za dědkem na recepci a říkám mu o tom, jestli třeba nemá jinej pokoj. A ten drzej parchant mi odpověděl, že klima je za příplatek, rovnající se slevě, kterou nám předtím na to ubytko dal. Šel jsem to probrat s kucíma a už z principu jsme se shodli, že na něj serem a že budem radši spát pod větrákama, než abychom se nechali takhle oškubat. Ve skutečnosti šlo o 10 kaček na osobu, ale s náma nikdo vorat nebude, žejo.

img_3172

Samotná cesta se samozřejmě neobešla bez drobnejch komplikací a závad na skútrech. Jedinej, kdo neměl ani jeden problém, byl lucky bastard Adam. Jinak Petrova motorka měla něco se startérem a s plynem od asi pátýho dne až do konce tripu. Bodejť by ne. Při první zastávce v opravně motorek jsme zkušeně vietnamskýmu mechanikovi vysvětlovali, že to je asi baterka. Ten se podíval do střev a začal vyndavat igeliťáky plný starejch hadrů, zmačkaný petlahve a jinej odpad, kterej tam po výměně zase nacpal zpátky. Drželo to totiž baterku na místě, anžto původní držák byl jaksi ulomen. Tímhle způsobem se tam opravuje všechno. Udělat to hlavně tak, aby dotyčnej poškozenej ujel dostatečnej počet kilometrů a nemohl se vrátit a omlátit mu to o hlavu. Naštěstí je tam kromě miliardy street food stánků i bambilión opraven motorek. Režim zřejmě umožňuje pouze tyhle dva druhy živností. Moje motorka fungovala relativně dobře, ačkoliv se mi taky sem tam nepodařilo nastartovat. V servisu mi ale frajeris ukázal, že když s klíčkem v zapalování trochu zakvrdlám, nakonec to vždycky chytne, takže vlastně žádná závada není. Neuvěřitelný bylo, že se nám ty bajky dokonce podařilo dle plánu i prodat. Trochu jsme si malovali, že z toho vyštípem nějakej pořádnej balík, nicméně člověk, kterej je odkupoval, tomu asi rozuměl trochu víc než my. Při koupi jsme totiž leda omrkli lak, jestli světla svítí a stěrače stírají, jestli to brzdí a to nám víceméně stačilo. Tenhle malej hajzlík si je ale nastartoval, projel si to asi 200 metrů, zaposlouchal se do motoru a začal vyjmenovávat závady, o kterejch jsme neměli tušení. No zkrátim to, nakonec jsme je všechny prodali za přibližně stejnou cenu, jako jsme koupili jednu. A vůbec nás to netrápilo. Za utržený peníze jsme si udělali poslední večer šílenej mejdan, kdy se nekupovaly panáky, ale rovnou celý lahve.

img_3174
Poslední večer na utracení 8 milionů Dongů

Celý je to velikej punk a to je dobře, protože punk skutečne není mrtvej. Nedoporučuju to snad jen lidem, co hodně úzkostlivě dbaj na čistotu a dělá se jim nevolno například při představě, že maso na jejich talíři předtím leželo půl dne na sluníčku a sraly na něj mouchy. Mně z toho extra dobře taky nebylo, ale všichni to tam takhle bez problému konzumujou a je jich furt 90 milionů, takže co jako. Jediný, co jsme nedali, bylo spaní v jejich vyvoněnejch peřinkách. Na to jsme právě měli ty spacáky a vždycky jsme je natáhli přes matraci. Slintat do polštáře, kterej naposledy prali, když Amíci vzdali válku, se mi eklovalo hodně moc. Co se týče budgetu, letenka stála přibližně to samý, co tři tejdny tam i s ubytováním, jídlem a koupí motorek. A to jsme se se spotřebou nikterak nedrželi zpátky.

Závěrem: Jeďte do Vietnamu, je to tam príma.

To je celý, tak čus.

29177923_10214055017521744_2898518542959771648_o

2 Replies to “Hostovačka: Na tripu napříč Vietnamem”

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s