30

Přátelé, je to tady, je mi 30. Prakticky jsem se na tenhle článek připravovala poslední tři roky, protože už ve 27 mě popadla panika. Jo, je to jenom číslo a člověku je tolik, na kolik se sám cítí bla bla bla…  Samý kecy! Je mi 30, v podstatě mi táhne na 40 a nezvládla jsem být ve Forbes 30 pod 30 (uniklo to o fous), nemám svoji firmu, ani jsem nehrála v žádnym hollywoodským filmu. Vlastně jsem ani nebyla v Hollywoodu! No je toho tolik, co jsem nezvládla. Na druhou stranu jsem toho taky dost zvládla. Třeba jsem studovala 7 let vysokou školu a neudělala jsem ani bakaláře, to se taky jen tak nikomu nepodaří. Teda kromě Radima Smetky, ale to je žijící legenda mezi vysokoškolskými nedodělávači.

Podle toho, jak jsem si život vysnila na základce, měl teď vypadat úplně jinak. Měla jsem mít dlouhý barevný dredy, růžově podsvícenou Fiestu, za manžela jsem měla mít Angela Kellyho a žít v Americe v obrovským sídle. Nebo jsem měla mít s Káťou a Nikčou obrovskou veterinu a všechny tři jsme spolu měly žít v jednom domě (s Angelem Kellym). Ale Káťa si radši udělala dvojčata a bydlí si s nima a s Ondrou.

Místo toho všeho (díky bohu) jsem po maturitě odjela na půl roku do Anglie, kde jsem těch 6 měsíců doslova protrpěla. Nikdy v životě se mi tak nestejskalo. Nikdy!!! Po rodičích, po mý první lásce Pájovi, po domově. To bylo tak strašný, že si pamatuju, že jsem ležela na gauči, plakala jsem steskem a myslela jsem na lidi v koncentrácích, že ty to měli určitě trochu horší (o maličko). Ale dneska vím, že to bylo to nejlepší rozhodnutí v životě. Osamostatnila jsem se, naučila se jazyk, získala sebevědomí a toužila jsem už navždycky po cestování, který často určovalo další životní směr. Na vejšce jsme pak s Pájou odletěli pracovat do Ameriky, která mi ukázala a naučila ještě mnohem víc. S další láskou Adamem jsem se později zase vrátila do Anglie, kam jsem pak pracovně lítala dost pravidelně. Pak Malta no a o Dubaji už všichni víte.. 🙂

Hodně poslední dobou přemýšlím a vzpomínám (tak, jak mi ještě pamět v mém věku slouží) a prohlížím si různý fotky a poslouchám písničky, co jsem poslouchala, když mi bylo 20 a dokonce jsem znovuobjevila heslo ke svýmu emailu, kterej jsem si založila v únoru roku 2005 a protože to byl primární nástroj jakýkoli komunikace, pročítala jsem si starý emaily

Můj úplně první email z týhle schránky:

21. 2. 2005, 11:00

rich point
Komu: kubisovapeta@seznam.cz
cau kote..muj novy mail:o)))petulka 
21. 2. 2005, 11:32

kubisovapeta@centrum.cz 
Komu: richpoint@seznam.cz
Re: no cus vole… :)) hele… on to odpojil vsem okolo me a me ne… :)) mysli, ze nejsem na netu… :)) hej ,to je nuda…. :)) 

Takže jsme měli počítače a místo dávání pozor jsme si psali se spolužákama emaily. To mnohé vysvětluje.. třeba to, že neumím udělat tabulku v excelu. Děkuju pěkně Petruno.

Ten email je bomba, protože jsem se fakt prokousala celkem podrobně tak pěti lety, první opavdová láska, naše krásný zamilovaný maily, rozchod, nešťastný maily, maily s kamarádama, můj pomaturitní odlet do Anglie a dopisy, ve kterých podrobně popisuju, jak strašně se mi stýská a proč, další láska, další maily, nový i stejný kamarádi, sem tam nějaká fotka (jednoznačně cenzurováno, moje vlasy absolutní katastrofa)..

Jsem takovej sentimentální vzpomínací typ, ráda vzpomínám na situace, období, výlety, na lidi i moje lásky. Občas schválně zavzpomínám i na špatný období, který se vždycky na chvíli objevilo. Vzpomínám i na to, jak jsem se kolikrát chovala jako úplná, ale úplná kráva.. 😀 Možná na to ráda vzpomínám, protože jsem se prakticky vždycky měla hrozně dobře a i když jsem se neměla zrovna nejlíp, tak to byla jenom taková bouřka, která vždycky odezněla.

Strašně moc děkuju za všechny ups i downs, za všechny lásky i rozchody, za zlomený srdce i pochopení, za všechny propařený noci, protančený boty, prochatovaný hodiny, za všechny prozvonění, tajný cigára i hodiny za školou, za debilní hádky i trapný usmiřování, za starý známý i za ty nový, co jsou nejvíc nejlepší, za hledání sebe sama a za nalezení klidně něčeho jinýho.. Mám se skvěle a vím kdo jsem a co chci a s kým to všechno chci ❤
Teda to zní jak kdybych umírala a loučila se, ale dovolte mi k příležitosti mého životního jubilea života trochu toho patosu 😀 To víte, nejsem už nejmladší

Jééé těch 30 let byla jízda a prej život začíná teprve po 30, tak to jsem na to zvědavá.. Ale nemůže mi u toho bejt kurva aspoň 29?!

Tak čau a užívejte si věku, kdy máte na začátku ještě tu dvojku. Já si jdu dát Caro a prohlídnout si slevový letáky.

Snímek obrazovky 2018-12-17 v 20.22.59
To jsem byla ale rozkošný miminko co
Snímek obrazovky 2018-12-17 v 20.24.34
Tday jsem čekala na toho Angela..

2 Replies to “30”

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s