2018 byl můj!

Přátelé je to tak. Je potvrzeno, že mezi mé další úžasné vlastnosti patří jasnovidectví. Již na začátku loňského roku jsem napsala, že rok 2018 bude můj. A byl. Se skromností mně vlastní můžu říct, že byste těžko ve svém okolí hledali člověka, kterému se loňský rok vydařil víc než mně. Samozřejmě jsem se potýkala s nepříznivými vlivy, ale ustála jsem je jak jinak než s grácií.

Málokterý rok můžu od začátku do konce považovat za tak jednoznačně vydařený. Pojďme si společně „můj“ rok lehce zrekapitulovat.

Hned 1. ledna jsem se vzbudila do dobré nálady a bez sebemenších známek kocoviny. Dost možná to bylo tím, že jsem nevypila ani kapku alkoholu, protože jsem příchod nového roku slavila doma sama. No není to vskutku vydařený start?

V únoru Mára po dlouhých letech studia konečně dosáhl na titul inženýra a mně právem náleželo oslovení „paní inženýrová“. Možná by se vám mohlo zdát, že to není moje zásluha, ale opak je pravdou. Za každým úspěšným mužem stojí silná žena. Moje teorie neselhává.

V březnu odjel Mára na bezmála měsíční pánskou výpravu do Vietnamu. To si samozřejmě nemůžu přisuzovat jako zásluhu a důvod k radosti, nicméně to, že se vrátil už ano, a já to beru jako další osobní úspěch.

Krátce po jeho návratu jsme společně odletěli na dovolenou na Kubu, kde mě Mára požádal o ruku. Dovolená nemohla být lepší a aby si to nerozmyslel, pár minut po zasnoubení jsme stanovila termín a na zadní stranu letenek jsem začala psát seznam hostů. Moje zapálení pro věc bylo nekompromisní – místo, abych vyčkala návratu do Čech a cenný prsten si nechala zmenšit, omotala jsem ho izolepou a vše od té doby dělala levou rukou, aby nezůstal nepovšimnut. Na potkání jsem turistům ukzovala symbol naší lásky a znamení mého dobře mířeného nátlaku.

V červnu jsem dala výpověď z práce, která mě sice psychicky i fyzicky vysávala, ale zato jsem měla nízký plat. No a řekněte, jestli to nechce odvahu odejít!

V červenci jsem jela sama s rodiči na týdenní dovolenou do Chorvatska. Autem. Jestli za tohle nerozdávají medajle, tak už nevím.

V září jsme si vyjeli s přáteli na menší dovolenou do Holandska, které jsme dali pracovní název „crackový tábor“. Jen tak ze srandy. Bylo to báječné, zodpovědeli jsme spoustu neřešitelných filosofických otázek, vymysleli velké množství prosperujících byznysplánů a od smíchu si přišli k hromadě nových vrásek. Ach to Holandsko..

Říjen se nesl ve znamení svatby, lásky a mé hysterie. Každý ví, že nevěsta se nemá před svatbou rozčilovat a mě srali snad úplně všichni. Nejvíc samozřejmě můj nastávající manžel, který nechápal, že je to nejdůležitější den mého života a zpochybňoval význam role barvy obálek na svatební oznámení. Dokonce pozval bez mého svolení svou rodinu a nepochválil mi nové nehty. Měli jsme namále, ale 19. října jsme si řekli ano. Video můžete zhlédnout zde

V prosinci jsem oslavila 30. narozeniny a vzhledem k tomu, že jsem se vdala, jsem to náležitě oslavila sklenkou archivního Jagermeistra (možná byly ty sklenky dvě, bohužel jsem něco špatného snědla a půlku večera si nepamatuji).

A Vánoce jsem poprvé slavili jako rodina i s mými nově nabytými rodiči a hlavně s mým tchánem Pavlem, který si to užíval ze všech nejvíc a který přímo zbožňuje, když mu říkám taťko. Že jo, taťko?

Silvestra jsem asi po pěti letech oslavila jak se sluší a patří. No, ono se to zas tak moc neslušelo, ale já měla rozhodně co slavit!

Byl to naprosto boží rok a tenhle výčet byl jenom zlomek všeho, co se stalo. Třeba jsem úplně zapomněla zmínit to, jak jsem 4 dny nevytáhla paty z domu a v pokecaným tričku od špaget koukala na gauči na Netflix a možná jsem se i zapomněla občas osprchovat.

Já na 2018 budu vždycky vzpomínat a děkuju všem, kteří se na něm podíleli a nezkazili mi ho, ale děkuju hlavně sama sobě, že jsem to pořád já, skromná a pokorná a že jsem toho zas tak moc neposrala.

A jak jste si mohli všimnout, 2019 je pro mě opět extrémně záživným a úspěšným rokem, a to je teprve únor!

Díky, že jste v tom stále se mnou!

To není můj manžel, to je můj táta. Můj manžel má víc šedivých vlasů.
Krtkův dort. Nejlepší dort na světě a moje maminka mi ho dělá, i když mi je 30
Cuba
S rodičema v Chorvatsku
img_4088
Moje báječná rozlučka se svobodou. To vám někdy povím, co se dělo těsně před touhle fotkou.. 😀
img_4491
Společné Vánoce a moje překrásná rodina ❤

2 Replies to “2018 byl můj!”

  1. Krásná a vtipná rekapitulace minulého roku…
    Co ale musím vypíchnout je nádherné video ze svatby a já kluk, musím se přiznat, jsem měl slzy v očích… Doufám v to, že další rok se bude nést v podobném duchu jako minulý, vždyť už má na to dobře nakročené (vaše očekávaná knížka) 🙂

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s