Svatba

Moje svatba. Teda naše svatba.. ale vlastně spíš MOJE. Jsem jedna z těch holek, co se na svatbu fakt těšila. Přišlo úplně neuvěřitelný, když se kamarádky kolem mě začaly vdávat a já nevěřila, že by to mohlo potkat i mě. Nicméně měsíce nátlaku přinesly své ovoce a Mára mě požádal o ruku 🙂

Chtěla jsem se vdávat hned. Okamžitě! Zasnoubili jsme se v dubnu a kdyby bylo na mně, hned v květnu se vdávám. Ale.. protože jsem nebyla žádný amatér, věděla jsem, že momentálně nejlepší volbou bude říjen, protože je ještě hezkej podzim, protože svatbu jsem si vždycky představovala na podzim, kdy to hraje barvama a navíc v říjnu už je po sezóně a takhle narychlo bude jednodušší sehnat to, co jsem chtěla (to jsem chytrá co?). K mému klidu (oproti jiným nevěstám) přispívaly dvě věci: za prvé to byla moje záliba ve všech svatbách obecně a zadruhé jsme minulý rok byla součástí tří svateb mých blízkých přátel, takže jsem byla v centru dění všech příprav.

Vím co chci

Svatbu jsem měla před-vymyšlenou již několik let a moje nástěnka na Pinterestu se prakticky už sama zaměřovala na svatební téma. S mojí mamkou (po kom jiným bych byla asi tak praštěná) jsme sjížděly na TLC a Fine Living Say yes to the dress klidně celej víkend a Míla vždycky jenom prošel kolem obýváku, protočil oči a rychle se pakoval. A to jsem ještě ani nebyla zasnoubená! Tak to vidíte.

Nebyl čas ztrácet čas, hned v den zasnoubení jsme si s Márou u večeře připravili provizorní seznam hostů, který na první nástřel čítal asi 200 lidí, což jsme samozřejmě museli upravit a sesekat. No a od tý chvíle sem tam nastávaly nepříjemný situace, který musíte vyřešit i když se vám do toho nechce. Například seznam hostů-chcete tam hodně lidí, ale nemáte je kam šoupnout a zároveň chcete mít na ty lidi, co tam jsou, aspoň nějakej čas. Jo a chci říct jednu věc-tohle byla moje svatba a moje plánování, takže mi pak nepište různý rozumy, stejně už je pozdě 😀 Ale dost o tom co předcházelo, pojďme se přesunout k samotný svatbě.

Předvečer svatby

Svatbu jsme měli v pátek, rodina a pár přátel přijeli už ve čtvrtek, abychom to tam společnými silami dali všechno dohromady. Výzdobu jsem si totiž poručila z Pinterestu (ehm..) a ta se musela připravit zvlášť. Nejdřív jsem i uvažovala o nějaký agentuře, ale ty, co jsem chtěla, neměli čas a další paní mi to pár týdnů před svatbou odřekla. Navíc mamka mi řekla, že nikoho nepotřebujem, že to zvládnem samy. Takže jsme celej čtvrtek do noci připravovali výzdobu hostiny a stejně to bylo málo. Bylo nás asi 10 a ještě 10 lidí bychom potřebovali. A to vás upozorňuju, že jsme si opravdu upřímně mysleli, že to není nic náročnýho. Mára s Adamem a s Mílou vždycky někam pro něco odběhli a když to nesli nazpátek byli o stupínek víc opilejší. Já už jsem byla celkem nervózní. Měla jsem pocit, že jsem měla udělat ještě víc a že jsme nestihla tohle a támhleto. Ale sklenička prosecca před spaním (dobře lahev!) mě trochu uklidnila.
Když Mára s Adamem odjížděli na naši chatu, kladla jsem Adamovi na srdce, ať mi napíše, až ráno pojedou zpátky, abychom se s Márou ten den neviděli, protože jsem někdy pověrčivá a tohle jsme chtěla dodržet. Říkala jsem to oběma blbounům asi pětkrát. Že neuvěříte, koho jsem jako první potkala na snídani.

Katastrofa za katastrofou

Žádná velká akce, natož svatba, se neobejde bez větších či menších fuckupů, s tím jsem byla smířená. Nicméně nikdy nevíte, co se stane. S Ráďou a Kačkou jsme těsně před usnutím odhadovaly, co nejhoršího se může stát. Takže top 3 nejhorších věci: 1) Vypadne elektřina a nepůjde nic. Ani hudba ani jídlo se nebude moct ohřát prostě nic. 2) Někdo umře. Uznávám, trochu morbidní, ale i to nás napadlo a řekněte, jeslti to není hrozný 😀 3) Nepřijede oddávající. To nevím, co bychom dělali.. Ráno jsme potkali koordinátorku, která se našim obavám nejdřív upřímně zasmála a hned vzápětí dodala, že to všechno se jim už stalo a abych radši zavolala faráři 😀
Od rána se mnou byly na pokoji Ráďa a Kačka, který slíbily, že mi nebudou sdělovat žádný špatný zprávy a nějak to kdyžtak vyřeší. Kačce to vydrželo asi tak 20 minut do chvíle, kdy zaklepala kosmetička a něco si tam spolu šuškaly. -„Hele Péťo jsem se tě chtěla zeptat, jestli tady máš nějakej makeup..“.
-„Proč?“
-„No, ona Klárka totiž zapomněla makeup kufřík v Praze“.
Tak to bysme měli že jo, zapomenutej makeup kufřík. Farář mi nezvedal telefon. Nikdo neumřel, to bylo důležitý. Nešly zapojit repráky na obřad a nebyl hotovej sweet bar, ale nikdo neumřel.
Jak jsem celou dobu nebyla nervórzní, tak tam to už na mě padlo a rozdávala jsem příkazy ohledně obřadu, ohledně pořadí, muziky a Kačka s Ráďou vždycky vyběhly a někomu něco nařídily, aby princezna Petruška byla spokojená. Jako zase kdy mi má někdo sloužit, když ne v můj svatební den že jo. bylo na čase se na všechno vykašlat a už si jenom užít obřad a říct ano.

Nejhorší obřad v historii lidstva a vesmíru

Uličkou jsem prošla pomalu s Mílou a tátou po boku a dívala se na Máru, kterej byl dojatej a utíral si slzy a hrála moje písnička a já byla strašně štastná a nemohla se dočkat, až budeme svoji. To byl začátek. Ráda bych řekla, že obřad byl v podstatě nepopsatelný, jedinečný a zážitek nepřenositelný. V momentě, kdy farář začal obřad jsem si říkala, že to asi nebude úplně podle mých představ a když se pak Máry po chvíli zeptal, jak se jmenuje a jak se to skloňuje bylo vymalováno. Udělala jsem asi chybu hned u příprav, když se nás farář ptal, jestli by nám nevadilo, kdyby přečetl kousek z Bible. „Nevadilo“, řekla jsem s vyvětlením, že jsme sice neznabozi, ale že budeme rádi, když řekne něco neotřelého o lásce. Když jsem viděla sedm z obou stran popsaných A4 trochu mi zatrnulo, ale říkala jsem si, že to asi nebude číst celý. Četl. Z důjstonýho romantickýho obřadu se stala taková menší comedy show, kdy za mnou se střídavě ozývaly salvy smíchu a já drtila víc a víc ruku Márovi, kterej na mě soucitně koukal. Farář se usmíval, smál, koktal, občas jsme pojala podezření, že neumí číst a všichni se skvěle bavili a smály. Kromě mě. Já byla upřímně nasraná, opravdu. Obřad byl tak dlouhej, že moje ségra, která držela podnos na prstýnky, dělanej ze dřeva, ho musela položit, protože už jí tak strašně bolely ruce, že to neokázala už udržet. Takhle dlouhý. Takhle jsem si to teda nepředstavovala 😀 Co je ale fajn, že to bylo opravdu netradiční.
Menší vsuvka: Náš farář Bob byl rodilý Keňan a my jsme to chtěli utajit a mít jako netradiční „překvapení“ (což nakonec bylo jedno velký překvapení 😀 ). Kačka se mě při výčtu nejhorších věcí, co se může stát, před obřadem ptala, jak ten farář vypadá, aby ho kdyžtak mohla někde nahánět. „No..“, chtěla jsem se vyhnout přesnýmu popisu, abych jako nezkazila to překvapení, „takovej snědší..“. -„Jak snědší“ vyzvídala Ráďa. Docházely mi nápovědy „no.. spíš takovej polocikán“. V den obřadu přiběhla Kačka a říká „polocikán?! Vždyť je černej jak bota!“ 😀 Konec rasistické vsuvky, který se teď jak to píšu s Kačkou strašně smějem 😀
Takže po všech peripetiích, nekonečných evangeliích Matouše, Marka, Lukáše i Jana, Starý i Nový Zákon, jsme si v naprosto uvolněné atmosféře řekli konečně ANO ❤
Chudák farář Bob v mých očích viděl ďábla a byl celej nervózní a popletenej. Každopádně všichni mi říkali, jak to bylo „naprosto haha dokonalý haha“. Hm… Jako určitě na to nezapomenu.

Okamžitě po obřadu ze mě opravdu všechno spadlo i když jsme věděla, že pár povinností ještě oba máme. Prosila jsem Máru již několik týdnů dopředu, aby se hlavně neopil, aby nebyla ostuda, že tam budou babičky a rodina a Mára ze strachu (ze mě) si před obřadem ještě běžel vyčistit zuby, abych necítila, že měl se svatebčanama slivovici na přivítanou. Miláček. To, že se s Mílou a Adamem večer před tím zrušili jak mužici nekomentuju.

Následoval pozdní oběd, proslovy a krájení dortu. Chtěli jsme všchno takhle po sobě, ať to máme „za sebou“. Jídlo se fakt povedlo. Měli jsme servírovanou polívku, vývar a pak bufet, kde si každej mohl nabrat, co chtěl. Řeknu vám, nakrmit přes 80 hladových krků není jen tak. Trvala jsem na tom, že chci, aby byl zasedací pořádek a aby všichni obědvali společně. To byl celkem oříšek, protože prostor byl malý a lidí bylo hodně. Majitelé se s tím ale popasovali. Tabule byly překrásně prostřený a vyzdobený dle příkazů hlavního designéra – mojí mamky. Do příprav se samozřejmě (ne)dobrovolně zapojila celá rodina a babička například psala směrovací tabule a jmenovky, na kterých se jí podařilo přejmenovat i pár lidí. Třeba z Kamči a Přémy udělala Katču a Břéťu 😀
Proslovy byly takový, jaký jsme si představovali, milý, vtipný, zábavný a pravdivý. Jako první se ujala slova překvapivě moje mamka, který se podařilo náš vztah dát do rýmů. Pár slov řekl i můj táta, Adam jako svědek nezklamal a smáli se i kuchaři za dveřma a moje svědkyně Ráďa s jistotou jí vlastní dojala k slzám.

Ne, že se opiješ

Po obřadu, obědě, proslovu a obědě, se k nám začaly konečně hrnout drinky a panáky. Bohužel jsem musela Máru trochu krotit, aby se moc neopil, přece jenom se to nehodí hned takhle odpoledne a před celou rodinou.
Párty začala záhy. Chvíli po šestý, po našem prvním tanci už parket málokdo opustil. Tančilo se poctivě a urputně. DJ to rozpálil hned od začátku a nepustil nikoho si sednout. Alkohol tekl proudem. Hlavně mně do chřtánu. Bylo strašně veselo, všichni se bavili, pili, tančili, zpívali, kouřili, objímali a milovali se (obrazně řečeno). Řev byl snad do vedlejší vesnice. Najednou, z ničeho nic, nevím, jak se to stalo, jsem byla opilá. Úplně nečekaně se to prostě stalo. Po tom, co jsem se převlíkla (nebo spíše jsem byla převléknuta) ze svatebních do míň svatebních šatů, se všechno strašně zvrhlo. Tančila jsem jak o život, a to doslova, protože jsem skoro pořád padala a rodiče se už o mě báli. Babičky odvracely zrak a radši jely asi domů. Já řádila jak černá ruka a i přes výzvy přátel, ať se obuju, že je říjen a nastydnu, jsem pobíhala po statku bosá a v šatech s krátkým rukávem. Terka a Terka, který mě převlíkaly, z toho mají trauma do dneška.
Bylo půl 12 a střízlivej Mára mě NESL do pokoje, aby mě uložil.

Party pokračuje

Ráno asi v 8 jsem s bolestí otevřela nejdřív jedno a potom druhý oko. Byla jsem nalíčená (což se mi nestalo dobrých 10 let, abych usnula a neodlíčila se), měla jsem kytku ve vlasech a na noze pořád podvazek, protože Mára „nevěděl, na co to je, tak jsem to tam radši nechal“ 😀 Vedle ležel Mára, bylo světlo a já asi minutu přemejšlela, co se děje. Šla jsem opatrně dolů na snídani. Nebudu lhát, nebylo mi nelíp, hučelo mi v uších a měla jsem sušák jak blázen. Naštěstí personál nedělal svatbu poprvý, takže na nás čekala horká česnečka. Mně ale nic nepomáhalo, bylo mi zle jak psovi. Jak se pomalu začali trousit lidi, všichni mi radili „tak si dej pivo, to ti pomůže“. Podlehla jsem a dala jsem si pivo. Přátelé, mně se udělalo dobře. Tak dobře, že jsem si dala další 4 a byla zase pohroma na světě. Naštěstí jsme měli ubytování pronajatý až do neděle, takže jsme nikam nepospíchali a mohli vesele popíjet dál. To se v podstatě stalo a s hrstkou odvážlivců jsme pařili až do dalšího rána. I přesto, že jsme všchno uklidili, nelenili jsme a vytáhli repráky, zbytek alkoholu a udělali si párty ve vedlejší klubovně. Myslím, že kdybychom nemuseli v pondělí do práce, protáhneme oslavy na celej tejden.

Nebudu zabíhat do úplnejch detailů, ani by to nešlo, protože největší zážitek to byl pro nás dva a naše nejbližší a nikdy se mi nepovede všechno přenést do psaný podoby 🙂

Všem nevěstám, který to všechno teprve čeká, přeju, ať je jejich den naplněnej láskou a zábavou tak, jak byl ten náš. To je totiž nejvíc. A budete si vždycky pamatovat tu srandu a  přítomnost těch nejbližších a na to, jestli jste měli perfektní makeup zapomenete. Nebo jako já nezapomenete, ale bude vám to připadat nepodstatný 😀

Moje svatba pro mě byla neskutečnej zážitek, nejkrásnější víkend v životě, opravdu. A stalo se tolik věcí, který nemůžu ani publikovat 😀 Byla to obrovská párty a víc než svatbě, se to podobalo spíš Woodstocku. Díky všem, který tohle způsobili, těm, který se z našeho štěstí upřímně radovali a užili si to s náma.

A hlavně děkuju ještě takhle dodatečně oběma mým mamkám, že takhle makaly, organizovaly, platily, lepily, vozily a vybíraly. A hlavně mojí mamce, že všechno zařídila a že jí to tak bavilo a že s pomocí Markéty a Natálky udělala tak úžasnou výzdobu. Díky holky ❤

No a děkuju Márovi nejenom za to, že si mě vzal, ale že byl trpělivej a laskavej a do ničeho moc nekecal a nechal to na mě, abych já byla spokojená. A že se neopil a odnesl mě do pokoje a postaral se o mě a nenechal mě někde umřít venku na mrazu.

Zde naše nejkrásnější svatební video by Lukáš Kladníček

A fotky by Teru Menclová ❤

Svatba Péta + Mára

Svatba Péta + MáraSvatba Péta + MáraSvatba Péta + Mára

Svatba Péta + MáraSvatba Péta + MáraSvatba Péta + Mára

Svatba Péta + MáraSvatba Péta + Mára

Svatba Péta + MáraSvatba Péta + MáraSvatba Péta + MáraSvatba Péta + MáraSvatba Péta + Mára

Svatba Péta + MáraSvatba Péta + MáraSvatba Péta + MáraSvatba Péta + MáraSvatba Péta + MáraSvatba Péta + MáraSvatba Péta + MáraSvatba Péta + MáraIMG_3996Svatba Péta + MáraSvatba Péta + Mára

Svatba Péta + MáraSvatba Péta + MáraSvatba Péta + MáraSvatba Péta + MáraSvatba Péta + MáraSvatba Péta + Mára

Svatba Péta + MáraSvatba Péta + MáraSvatba Péta + MáraSvatba Péta + Mára

Svatba Péta + MáraSvatba Péta + MáraSvatba Péta + MáraSvatba Péta + MáraSvatba Péta + MáraSvatba Péta + MáraSvatba Péta + MáraSvatba Péta + MáraSvatba Péta + Mára

Svatba Péta + MáraSvatba Péta + MáraSvatba Péta + MáraSvatba Péta + MáraSvatba Péta + Mára

Svatba Péta + Mára

svatba_peta a marek (1 of 1)-356IMG_3991Svatba Péta + MáraSvatba Péta + MáraSvatba Péta + MáraSvatba Péta + MáraSvatba Péta + Mára

4 Replies to “Svatba”

  1. Ahoj, článek je krásný!
    Moc dekuju, prave teď plánujeme svatbu v podobném stylu , bez profesionální pomoci..:) tak snad to všechno zvládneme..Moc by mě zajímalo, jak jste to vyřešili s hudbou při obřadu? Předem dekuju za jakékoliv rady.
    ❤️

    To se mi líbí

    1. Záleží kde tu svatbu máš. Pokud někde, kde svatby běžné dělají, tak by na to meli byt připraveni. My měli DJ a naši vlastní aparaturu. Pokud nic z toho neni, urcite poslouží mobil/PC a repracky- Popros někoho z kamarádů, at obsluhuje 🙂

      To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s